V roce 2005 zasadili izraelští vědci do květináče semínko, které archeologové našli při vykopávkách pevnosti Masada u Mrtvého moře. Radiokarbonová analýza ukázala, že je staré zhruba dva tisíce let. Semínko vyklíčilo. Z palmy, které dali jméno Metuzalém, je dnes vzrostlý strom a vědcům se později podařilo vzkřísit i další prastará semena. Datle tak přinesly do moderní doby chuť, kterou naposledy znali lidé za časů Římské říše.
Datle jsou v arabském světě „chlebem pouště". Pro nás jsou spíš sladkou svačinou nebo přírodním sladidlem do kaše a pečení. Pojďme se podívat, odkud pocházejí, jak roste datlová palma, proč se opyluje ručně a na co se dívat, když vybíráte sušené datle bez pecek.
Odkud datle pocházejí
Palma datlová (Phoenix dactylifera) pochází z oblasti Perského zálivu a Mezopotámie, z území dnešního Iráku, Íránu a Arabského poloostrova. Archeologické nálezy ukazují, že ji lidé pěstovali už před šesti tisíci lety. Sumerové jí věnovali básně, Babyloňané sepsali pravidla pro její pěstování do Chammurapiho zákoníku a v egyptských hrobkách se datle nacházejí jako potrava pro posmrtný život.
Datlová palma v pouštní civilizaci znamenala život. Plody se jedly čerstvé i sušené, ze šťávy se vyráběl sirup, z listů střechy a koše, z kmenů trámy. Arabské přísloví říká, že datlová palma má tolik využití, kolik je dní v roce. Muslimové tradičně přerušují denní půst v ramadánu právě datlí a sklenicí vody.
Arabové rozšířili datle po severní Africe a do Španělska. Španělští misionáři je v 18. století přivezli do Mexika a Kalifornie a na začátku 20. století začala americká vláda cíleně dovážet odnože nejlepších palem z Iráku a Alžírska. Dnes se datle pěstují ve více než třiceti zemích.
Jak datlová palma roste
Staré arabské přísloví říká, že datlová palma musí mít „nohy ve vodě a hlavu v ohni". Přesně to vystihuje její nároky:
Datlová palma je dvoudomá: existují samčí a samičí stromy. Plody nesou jen samice. V přírodě je opyluje vítr, ale už Babyloňané přišli na to, že ruční opylení je mnohem spolehlivější. Dodnes se v sadech na jaře vylézá do korun palem a samičí květy se ručně poprašují pylem ze samčích květů. Díky tomu stačí na desítky samičích palem jen jeden samčí strom.
Palmy se také nemnoží ze semen, protože semenáče jsou nepředvídatelné a z poloviny samčí. Místo toho se používají odnože, mladé výhonky u paty kmene, které jsou geneticky shodné s mateřskou palmou. Dobrá odrůda se tak může předávat beze změny po staletí.
Nejvýznamnější oblasti a odrůdy
Největšími producenty datlí jsou Egypt, Saúdská Arábie, Írán, Alžírsko a Irák. Odrůd existují stovky a liší se barvou, velikostí, texturou i chutí.
| Odrůda | Původ | Charakter |
|---|---|---|
| Medjool | Maroko, dnes hlavně USA, Izrael, Jordánsko | Velké, měkké a šťavnaté, karamelová chuť. Nazývají se „královnou datlí". |
| Deglet Nour | Alžírsko, Tunisko | Polosuché, jantarově průsvitné, jemná medová chuť. Název znamená „prst světla". |
| Sukkari | Saúdská Arábie | Velmi sladké, křehké, rozplývající se v ústech. |
| Ajwa | Medína, Saúdská Arábie | Tmavé až černé, méně sladké, v islámském světě velmi ceněné. |
| Mazafati | Írán | Tmavé, měkké a vlhké, typicky konzumované čerstvé. |
Na chuť datlí má zásadní vliv půda, množství vody i teplota v době zrání. Datle z nejteplejších oáz bývají sladší a sušší, z oblastí s vyšší vlhkostí měkčí a šťavnatější.
Sklizeň: čtyři stadia zralosti
Datle dozrávají postupně a v arabštině má každé stadium vlastní jméno:
- Kimri je zelený, tvrdý a nezralý plod,
- Khalal je plně vybarvený (žlutý nebo červený), křupavý, trpkosladký. V některých zemích se jí čerstvý jako ovoce,
- Rutab je napůl zralý, měkne od špičky, sladký a šťavnatý,
- Tamr je plně zralý, přirozeně dosušený na palmě, tmavý, sladký a trvanlivý. Tuto podobu známe nejčastěji.
Sklizeň probíhá od srpna do listopadu. Česač vyleze po kmeni nebo po žebříku do koruny a odřízne celé trsy, které mohou vážit i přes deset kilogramů. Protože plody v trsu nedozrávají najednou, sklízí se v některých sadech několikrát. Jedna palma dá za sezónu desítky kilogramů datlí.
Sušené, nebo přirozeně zralé?
Většina datlí nepotřebuje žádné umělé sušení. Ve stadiu tamr dosychají přirozeně na palmě v horkém pouštním slunci. Po sklizni se jen čistí, třídí, případně dosoušejí na požadovanou vlhkost a vypeckovávají.
Zpracování: třídění, vypeckování a balení
Po sklizni se datle třídí podle velikosti, barvy a kvality. Poškozené nebo napadené kusy se vyřazují. Datle bez pecek se vypeckovávají strojově: tenký trn protlačí pecku skrz plod. Pak se datle případně krátce ošetří párou pro čistotu a vláčnost a balí se.
Levnější datle se někdy lisují do bloků nebo glazují glukózovým sirupem, aby se leskly a nelepily. Kvalitní datle takovou úpravu nepotřebují; jejich přirozený lesk pochází z cukrů v samotném plodu.
Jak vybrat kvalitní datle
Mýty
„Datle jsou jen cukr." Jsou sladké, to ano, ale přinášejí i vlákninu, draslík, hořčík a polyfenoly. Na rozdíl od rafinovaného cukru přicházejí v celém plodu.
„Bílý povlak znamená, že jsou zkažené." Většinou jde o vykrystalizovaný přirozený cukr, který se při skladování dostane na povrch. Plíseň je naopak chlupatá a zelenavá nebo šedá.
Jak datle skladovat
Sušené datle vydrží v uzavřené nádobě v suchu a chladu měsíce. V lednici déle než půl roku a v mrazáku klidně rok. Po otevření balení je dobré sáček dobře uzavřít, aby datle nevysychaly a nepřebíraly pachy.
Co datle nabízejí tělu
Datle jsou koncentrovaný zdroj energie. Proto je v pouštních oblastech nosili karavanní obchodníci na dlouhé cesty a proto je dnes mají rádi vytrvalostní sportovci. V porci datlí najdete:
- přirozené cukry (glukózu a fruktózu) jako rychlý zdroj energie,
- vlákninu, která zpomaluje uvolňování cukrů a podporuje trávení,
- draslík, datle patří mezi potraviny s vysokým obsahem draslíku,
- hořčík, měď a vitamín B6,
- polyfenoly, rostlinné látky s antioxidačními vlastnostmi.
Pro běžce a cyklisty jsou datle přírodní alternativou energetických gelů. Dvě až tři datle před tréninkem nebo během dlouhé vyjížďky dodají rychlou energii a snadno se nosí v kapse. Po tréninku je můžete kombinovat s ořechy nebo proteinem.
Kdo by měl být opatrný? Lidé, kteří si hlídají příjem cukrů, by měli datle jíst s mírou a nejlépe spolu s bílkovinou nebo tukem, třeba s ořechy.
Datle a další sušené ovoce v jídelníčku
Datle můžete jíst samotné, nasekané do ovesné kaše nebo rozmixované jako přírodní sladidlo do energetických kuliček a smoothie. Datle plněná mandlí nebo kouskem ořechového krému je jednoduchý dezert bez přidaného cukru. Pro větší spotřebu se vyplatí balení 500 g.
Pokud máte rádi sušené ovoce, zkuste i sušené švestky bez pecek, které jsou tradiční českou klasikou bohatou na vlákninu, nebo sušené mango v plátcích pro exotickou chuť. Hotovou kombinaci ořechů a ovoce najdete ve Fitness směsi.
Celou nabídku najdete v kategorii sušené ovoce a směsi ořechů s ovocem v sekci směsi. Vytrvalostním sportovcům doporučujeme projít kategorie cyklistika a běh a jogging, a kdo hledá rychlou energii před výkonem, najde ji v sekci sacharidy.
Zajímavosti, které o datlích možná nevíte
- Palma Metuzalém z dvoutisícileté pecky už sama vykvetla a dala pyl. V roce 2020 se vědcům podařilo z dalších prastarých semen vypěstovat samičí palmy.
- Slovo „datle" pochází z řeckého daktylos, prst, podle tvaru plodu.
- Na znaku Saúdské Arábie je datlová palma nad dvěma zkříženými šavlemi.
- Datlový sirup, arabsky dibs, se používá jako sladidlo už tisíce let. Někteří badatelé soudí, že „med" v biblické „zemi oplývající mlékem a strdím" mohl znamenat právě datlový sirup.
- Jedna palma může za život vyprodukovat několik tun datlí.
Závěr: sladkost s šesti tisíci lety historie
Datle jsou jednou z nejstarších potravin, které lidstvo zná. Vyrostly v rozpálených oázách Mezopotámie, živily karavany i celé civilizace a dnes se vracejí jako přirozená sladkost pro ty, kdo chtějí omezit rafinovaný cukr.
Až si příště vezmete do ruky datli, zkuste si představit palmu, na kterou musel někdo vylézt, aby ji na jaře ručně opylil, a pak znovu na podzim, aby odřízl těžký trs plodů. Sladkost, která za tím stojí, si zaslouží, abyste ji vychutnali pomalu.
500 g — Výběrové sušené datle bez pecek.
Datle obsahují přirozeně vysoký podíl cukrů. Lidé s poruchou metabolismu cukrů by se měli o jejich zařazení do jídelníčku poradit s lékařem.